Kromě zdravotně-preventivních aspektů nordic runningu je třeba vyzdvihnout především jeho tréninkový přínos v důsledku zvýšení intenzity. Běžec s runningovými holemi totiž podává větší výkon, resp. má významně vyšší energetický výdej než při běžném běhu. Intenzivněji dýchá, mnohem více zapojuje horní končetiny a svalstvo hrudní oblasti.

Při nordic runningu tedy sportovec nejenom běží, ale současně i přirozeně posiluje. A na rozdíl od běhu na lyžích, kdy při jízdě z kopce odpočívají paže a při odrážení způsobem soupaž na rovině odpočívají naopak nohy, si při běhu s runningovými holemi neodpočinou ani paže, ani nohy.

Zapojení horní poloviny těla, která při normálním běhu spíše „zahálí“, se při nordic runningu projeví mj. nárůstem tepové frekvence (v závislosti na vzdálenosti a rychlosti běhu bude tento nárůst činit okolo 20% nad úrovní klidové TF). Výkonnostní sportovci toho jistě využijí v rámci intenzivní tréninkové jednotky. Pro rekreační sportovce a jedince s nadváhou má zvýšení TF význam také při hubnutí, neboť s runningovými holemi můžeme běžet o něco pomaleji než bez nich, tuky však přitom spalujeme stejně.

To, že je nordic running výrazně fyzicky náročnější než obyčejný běh, se nám může hodit obzvláště v nepříznivých klimatických podmínkách. Na absolvování tréninkové jednotky s požadovaným energetickým výdejem nám totiž bude stačit kratší čas, protože stejné množství energie vydáme za kratší dobu. A o vysoké ceně uspořeného času není v dnešní vytížené době sporu; v případě sportovců může být jistě nejlépe „investován“ do rehabilitace a regenerace.