Každý ví, že běžci se na maraton cíleně připravují několik měsíců. Proč tedy se specializovaným tréninkem na „běžkařský maraton“ – Jizerskou 50 – nezačít už na podzim? A proč vlastně rekreační běžkaři systematicky nezařazují do své přípravy na klasické závody běh a odrazová cvičení s holemi, tj. Nordic Running?

Na druhý lednový víkend, což byl mnoho let stálý termín Jizerské 50, nemohla mít drtivá většina jejích účastníků běžkařsky natrénováno (mnoho hobíků bylo letos poprvé na lyžích právě až při samotném závodě). Od r. 2017 byl sice závod přesunut na polovinu února, ale vzhledem ke „sněhovým zkušenostem“ z řady let předchozích se toho z hlediska možností přípravy pro rekreační běžkaře asi mnoho nezmění…

Předpokládám, že všichni závodníci chtějí tu krásnou padesátku Jizerskými horami dát v pohodě a s přehledem. Nejenom si závod užít, ale podat výkon, s nímž budou oni sami spokojeni. Zlepšit se oproti předchozímu roku, porazit z hecu kamaráda, zajet své osobní maximum. Otázkou je, kdy a jak na Jizerskou 50 (potažmo další závody seriálu SkiTour) kvalitně natrénovat.

Nemám nyní na mysli všeobecnou kondiční přípravu, tedy silniční i horské kolo, běh, plavání, inline brusle, atd. O její nezbytnosti a prospěšnosti není sporu. Jde o specializovaný trénink klasiky, tedy střídavého běhu s jednooporovým odrážením holemi. Profesionální lyžaři v tom mají jasno – na speciálních asfaltových tratích používají kolečkové lyže na klasiku, neboli inline běžky.

Hobíkům je však doporučit příliš nelze. Kromě toho, že jsou drahé, vyžadují bravurní zvládnutí techniky. Obzvláště v zatáčkách a při sjezdech proto bohužel hrozí velké riziko pádu. Odrážení holemi, které mají hroty z tvrzené oceli, navíc příliš neprospívá pažím a loktům.

Proč tedy nepoužít něco mnohem jednoduššího, levnějšího a bezpečnějšího? A tím je nordic running – běhání a cvičení s runningovými holemi v běžném terénu. Při správném provedení a rozumném používání má tato varianta celou řadu ověřených přínosů; kromě tréninkových (efektivita) jsou to především zdravotně-preventivní (větší stabilita a odlehčení nosných kloubů).

Nordic running jsou vlastně dva běhy v jednom: dole běžíme (nohy) a nahoře „jedeme“ na běžkách (paže + trup). Běžec s holemi má proto vyšší energetický výdej a intenzivněji dýchá. Na rozdíl od běhu na lyžích, kdy při jízdě z kopce odpočívají paže a při odrážení způsobem soupaž na rovině odpočívají naopak nohy, si při běhu s holemi neodpočinou ani paže, ani nohy.

Pro běhání s holemi jsou ideální otevřené nenáročné terény, hlavně parky, široké lesní cesty, louky a upravená pole. Na nich nám runningové hole i v podmínkách bez sněhu umožní běh koordinačně velmi podobný odrážení holemi ve sněhové vrstvě. Je-li to možné, zařadíme do našeho tréninku i vybíhání kopců, při němž se pochopitelně více zapojují paže a ramena.

Klasické technice se pak nejvíce přiblížíme když na vhodném úseku postupně protáhneme délku kroku (důležité je udržení ostrého kolena švihové nohy) a tím docílíme letové fáze, imitující skluz lyže. Délku a sklon těchto „běžkařských“ úseků volíme samozřejmě podle naší výkonnostní úrovně, imitační odrazy s holemi můžeme podle potřeby nahradit napojovanými výpady.

„Běžkováním bez lyží“ můžeme položit silné základy naší formy nejenom pro Jizerskou 50 a následující laufy, ale i pro závody v nové běžecké sezoně, třeba ty ze seriálu přírodních běhů BĚHEJ LESY včetně zářijové verze J50 ČEZ Jizerská 50 RUN.

Aktuální termíny výuky správné techniky nordic runningu a ověření optimální délky runningových holí najdete zde