U hlavních dvou důvodů k běhání s holemi, tedy velkého zvýšení efektivity a výrazného odlehčení kolen + beder, není co řešit. To je u všech stejné. Liší se ale nějak další motivace k vyzkoušení a praktikování nordic runningu u žen a mužů? Pokud ano, v čem? Na základě svých několikaletých „šiřitelských“ zkušeností nabízím pokus o malé porovnání.

Začněme „něžným“ pohlavím. Platí to obecně v životě, při běhání však možná ještě víc: ženám není jedno, jak vypadají. Chtějí mít samy ze sebe dobrý pocit, tudíž na rozdíl od chlapů řeší nejenom estetický soulad mezi svými běžeckými botkami, oblečky a dalšími doplňky, ale taky styl svého běhu. Ženy proto více oceňují, že jim runningové hole pomohou při běhu ke správné poloze trupu, tj. mírnému náklonu, a k odstranění častých chyb („přisedávání“, „ustřelování“ loktů do stran, aj.).

Dámy si též více potrpí na formování postavy a nechtějí se smířit s nějakým tím nadbytečným dekagramem. Řada z nich již odhalila v nordic runningu výbornou možnost ke zhubnutí, neboť pro stejný výdej energie stačí běžet s holemi nižší rychlostí než normálně, tj. bez nich. Zapojením holí do běhu se totiž zvyšuje tepová frekvence. Zde je nutno upozornit, že pro tyto účely je potřeba pomocí sporttesteru sledovat tepovku a trefovat se do žádoucího pásma pro spalování tuků (okolo 65% TFmax.).

Co si budeme povídat, běžkyně je vyzývavý tvor, přitahující pozornost mužských očí. Běžkyně s holemi přidává navíc k ladnosti a kordinaci svého pohybu (fakt to překvapivě pěkně vypadá!) atribut neobvyklosti až exotičnosti… Takže by ze strany mužů nemuselo jít jen o ty oči. A v této chvíli se z runningových holí stává obranná – a při dobrém zamíření velice účinná – zbraň proti různým obejdům a individuím, vyskytujícím se v parcích či na okrajích měst.

No a nezapomeňme na opravdu čistě ženské záležitosti – těhotenství a období po porodu. Své o tom ví třeba nejlepší oštěpařka světa Barbora Špotáková. „Během těhotenství se mi osvědčilo používání holí na běhání jak při běhu, tak při chůzi. Díky nim jsem zapojila horní části těla. Zejména jsem ocenila jejich funkci při tlumení nežádoucích nárazů a výrazné zvýšení stability při pohybu v terénu“, říká Bára v komentáři k jedné z kapitol Velké knihy o běhání autora Aleše Tvrzníka.

A co pohlaví „silné“? Pokud jde o motivaci k nordic runningu, mohu potvrdit, že to docela platí. Mnoho běžců totiž vítá možnost při běhu současně posilovat. Zapojit vršek, aktivněji využívat paže a břišní svaly. Řada z nich dělá i další sporty, třeba triatlon, takže nechtějí mít paže jako „ultramaratonská párátka“, nebojí se přibrat pár gramů v důsledku zesílení svalů, atd.

Dál se projevuje i to, že pro chlapy většinou nic není problém. Nemají třeba problém jet na trénink do terénu za město autem (takže si vezou hole s sebou), nemají problém s tím, že jim to třeba hned úplně nejde… Když už jsme u těch chlapů: na runningové hole nedá dopustit jeden z opravdových chlapů, a tím je vlajkonoš české olympijské výpravy z Londýna 2012 Petr Koukal. Moc mu fandím nejen v badmintonu, ale i v jeho super projektu STK pro chlapy!

Muži běhají zpravidla rychleji, čímž se stávají zajímavými pro volně pobíhající psy. Mám na mysli ty neposlušné, kteří nereagují na povely svého pána (tedy pokud jim vůbec nějaké dává). Nezřídka slýchávám „nebojte, on si chce jenom hrát“ nebo „nic vám neudělá“, což mě ani neuklidní, ani neumožní běžet plynule dál. Možná už o tom taky víte své. Za sebe říkám: než jsem začal běhat s holemi, bál jsem se psů. Teď se bojí oni mě.

Závěrečný paradox: chlapi jsou na jednu stranu ochotni leccos vyzkoušet a experimentovat, na druhou stranu jim jejich „logika“ zabraňuje v rozbíjení předsudků. Jak to souvisí s nordic runningem? Řada běžců vyzkoušela běh s holemi „na just“: co na tom může být tak jiného? … je to údajně makačka, ale podle mě je to blbost, tak si to chci ověřit… určitě se přerazím, vždyť to musí překážet… aspoň bude sranda, až budu vypadat jak důchodkyně před Kauflandem… Nevím ani o jednom z nich, že by pak v běhání s holemi nepokračoval