Rekreační běžec Jan Ježek dřív hrával házenou, což se trvale podepsalo na stavu jeho kotníků a kolen. Opakované potíže s uvolněnými vazy mu nyní při běhání pomáhají odstraňovat runningové hole. Honzovy poznatky a doporučení, týkající se běhu s holemi, si můžete přečíst v jeho vlastním vyjádření.

Běhám asi dva a půl roku. Snažím se vyrazit minimálně třikrát týdně, když to vyjde tak pětkrát. Už jsem absolvoval i několik závodů na 10 km, svoji zatím nejlepší „rovinnou“ desítku jsem zaběhl těsně pod 50 minut. Dosud nejdelší tratí bylo Vokolo Príglu, což je 14,1 km (čas 1:17). Na podzim chci zkusit svůj první půlmaraton, rád bych ho dal pod 2:05.

Když jsem se dozvěděl, že na kempu Ondry Fejfara vyzkoušíme nordic running, docela jsem se těšil. Už jsem o tom někde četl, ale vůbec jsem netušil, co od toho očekávat. Měl jsem i trochu obavu, protože jsem věděl, že to „má být podobné běžkování“ a já teda na běžkách stál tak třikrát v životě…

Na druhou stranu jsem si říkal, že nepůjde o nic nepřirozeného, takže bych tu koordinaci pohybů mohl zvládnout. Poté, co nás Milan provedl prvními krůčky, jsem zjistil, že to opravdu není nijak složité. Samozřejmě, zkoušeli jsme na „rovné louce“. A kupodivu, mě to i bavilo. Brzy bylo jasné, že nordic running je výrazně náročnější, než jen klasický běh.

Ale mně to až tak nevadilo, protože během chvíle jsem získal větší jistotu došlapu i na nerovném a nepřehledném terénu. Co jsem totiž doposud nezmínil je fakt, že mám docela problematický kotník. Hrával jsem házenou a tam o nějaký ten výron nebyla nouze…

Postupně proto byly vazy volnější a volnější. Teď mi stačí opravdu nekontrolovaně našlápnout a kotník se prostě ozve, což mě vyřadí na pár dnů. Je to relativně rychle „vyléčené“, ale pak stačí opět málo – a tak pořád dokola. V důsledku toho mívám i problémy s přetíženým kolenem stejné nohy, protože tomu kotníku „uhýbám“ (zřejmě i podvědomě).

Já osobně tedy vidím přínos běhání s runningovými holemi zejména v tom, že získám větší stabilitu. Tím pádem bude kotník více v klidu a já si dovolím na něj „nemyslet“, v důsledku čehož ulevím i tomu kolenu. Zároveň od nordic runningu, jak jsem ho zatím stihl poznat, očekávám zlepšení běžeckého stylu a zvýšení vytrvalosti.

No a na závěr jeden čerstvý poznatek. Byl jsem teď o víkendu na závodech. Když přišel kopec a já už nemohl, vzpomněl jsem si na „hole vole!“. V tu ráno mi tam tak nějak šly ty ruce skoro samy a běželo se mi podstatně lépe! Hole již mám objednané

Jan Ježek