Tento rozhovor vyšel 7. prosince 2012 ve Sport magazínu, Barboru Špotákovou zpovídala redaktorka B.Žehanová. V srpnu vyhrála Bára už podruhé olympiádu (v Londýně), čeští sportovci ji na konci sezony zvolili svou královnou pro rok 2012. Na podzim oznámila, že očekává narození potomka.

Hledáte i nové tréninkové metody… a na běhání jste vyzkoušela nového pomocníka v podobě holí pro nordic running. Za tréninkovou metodu, která zmenšuje zátěž na nohy sportovců, dostali její autoři ocenění European Athletics Innovation Awards. Jak se vám zamlouvala?

„Osobně nemám moc ráda nějaké pomůcky. Ani nejsem zastánce těch balančních, které dneska mají všichni, a je to hrozná móda. Není to úplně můj styl vozit s sebou tisíc věcí. Když chodíte po terénu v lese, uděláte tisíc balančních věcí sami o sobě. Ale tohle jsem zkusila a zalíbilo se mi na tom, jak je to jednoduché, vlastně až primitivní. Nikoho předtím moc nenapadlo, že by se s holemi běhalo. Je to dobrý doplněk tréninkového procesu.“

Vám mohou hole pomoct i v následujících měsících. I proto je zkoušíte?

„Já na tom vidím několik výhod. Hlavní je ta, že když nemáte tolik času na trénink nebo na běhání, šetříte ho. Když normálně musíte běžet třeba čtyřicet minut, abyste splnili svou denní dávku, s holemi jste za sedmdesát procent doby unavení úplně stejně. Vydáte o dvacet procent víc energie než bez holí. Je to vědecky dokázáno, ale to nemusíte počítat, to cítíte. Dává vám to víc zabrat a úplně vás to frustruje, že běžíte deset minut a už jste zafunění. Nečekala bych, že to bude takový rozdíl. Líbí se mi, že si intenzitu můžete dávkovat sami. Dá se běžet tak, že se o hole opíráte jen trochu. Anebo hodně. Je to primitivní, ale funguje to.“

Navíc běh s holemi ubírá nohám zátěž při došlapování.

„Odlehčí to na každém kroku snad deset kilo na nohu při průměrné váze chlapa. A když spočítáte tisíce kroků v klusu, to už je docela velké odlehčení. To mi přijde dobré pro rekonvalescenty. A mně samotné otřesy při běhu dost vadí. Ty sice u holí úplně neodpadají, ale rozhodně je lepší, když si je můžu víc kontrolovat. Asi budu moct déle běhat. Hole jsou taky dobré na běhání do kopce, tam pomáhají, zabíráte víc rukama. A je to náročnější, protože na to musíte myslet. Neběžíte a neplácáte rukama. Učeše vám to styl. Je dobré to kombinovat. Pokud člověk běhá každý den, je dobré to zařadit jednou dvakrát do týdne. Jediná nevýhoda je, že na vás lidi blbě koukají.“

To už se vám stalo? Slyšela jste, kde jste nechala běžky?

„Nějací lidé měli takové připomínky. I když dneska jsou lidi zvyklí na nordic walking, tohle je něco jiného. Ono to fakt vypadá, že jedete na běžkách bez lyží.“

O tuhle tréninkovou metodu, kterou jste vyzkoušeli s celou skupinou, jste se prý dost zajímala. Zkoumáte obecně, jak si vylepšit trénink, nebo spoléháte hodně na trenéra Jana Železného?

„Už jsem v tom nějakou dobu, vím, co mi dělá dobře. Přemýšlela jsem o tom před olympiádou. Musíte pořád něco přidávat, abyste se zlepšili. Já jsem hodně přidala běhání. To možná i díky psovi. Zkoušeli jsme cvičení se závěsnými pruhy, je to docela dobré. Ale někteří trenéři jsou zavalení věcmi, protože jsou zrovna v módě. Mně se víc líbí spíš jednoduché věci. A vidím, že každodenní ,trapné‘ klusání ráno před snídaní funguje na tělo neuvěřitelně. Má ohromný vliv na další trénink. Hole jsou podobná věc. Jednoduchý princip je vždycky nejlepší.“

Nezkrácený rozhovor s Barborou Špotákovou ze Sport magazínu (7.12.2012) si můžete přečíst na tomto odkazu